Co dělám, když zrovna neřeším reality? Hraju airsoft
Na webu píšu hlavně o realitách. O prodejích, cenách, vyjednávání, přípravě nemovitostí nebo o případech, které se povedly – a někdy i o těch, které byly trochu složitější.
Jenže reality nejsou celý můj život. A protože si myslím, že je občas fajn ukázat i člověka za prací, tentokrát to bude o něčem úplně jiném.
Začal jsem hrát airsoft.
Začalo to dvěma hrami. Pak přišla rekonstrukce
Poprvé jsem si airsoft vyzkoušel minulý rok. Stihl jsem dvě hry a docela mě to chytlo. Pak mi ale do života vstoupila rekonstrukce bytu a na nějakou dobu šel airsoft stranou.
Letos jsem se k němu vrátil a začal hrát podstatně víc.
Zároveň jsem od začátku věděl, že mým cílem není poslat do nového koníčku všechny volné peníze. Protože stejně jako u spousty jiných zálib jsem velmi rychle zjistil, že i v airsoftu můžete utratit prakticky libovolnou částku.
A pořád bude co koupit.
Raději jsem dal na lidi, kteří hrají 15 let
Místo toho, abych začal nakupovat metodou pokus–omyl, dal jsem na zkušenosti lidí, kteří airsoft hrají třeba patnáct let.
Rovnou jsem si proto pořídil ověřenou Delta Armory FREYA, se kterou hraje i kamarád.
Má to ještě jednu praktickou výhodu. Používáme kompatibilní zásobníky a můžeme si některé vybavení mezi sebou půjčit. Když si chce jeden z nás něco vyzkoušet, není nutné to hned kupovat.
Moje filozofie je zatím jednoduchá: mít to, co skutečně využiju, a nekupovat věci jen proto, že existují.
K Freye tak mám kolimátor, nosič plátů se sumkami na M4 zásobníky, ochranné brýle a masku, maskáčové kalhoty a vršek, kšiltovku a rukavice s ochrannou vrstvou přes klouby.
Zatím mi to stačí.
Realita je trochu jiná, než jsem čekal
Před první hrou může airsoft zvenku vypadat docela jednoduše. Máte zbraň, proti vám běhá člověk a vy ho máte trefit.
Ve skutečnosti jsem poměrně rychle zjistil tři věci.
Je to fyzicky náročnější, než jsem čekal. Trefit někoho je mnohem těžší, než jsem čekal. A dostat zásah umí docela slušně zabolet.
Najednou řešíte vzdálenost, pohyb, krytí, terén a hlavně to, že člověk na druhé straně opravdu nestojí na místě a nečeká, až se trefíte.
A samozřejmě se současně snaží o přesný opak – trefit vás.
Ralsko, Mimoň, Hradec i Český Dub
Zatím jsem měl možnost vyzkoušet několik dost rozdílných prostředí. Hrál jsem v prostorech v Ralsku, v lese u Mimoně, v aréně v Hradci i v lese u Českého Dubu.
A právě rozdílnost prostředí mě baví.
Uzavřenější aréna je úplně jiná než les, kde mnohem víc řešíte vzdálenost, terén, krytí a pohyb celé skupiny.
Asi nejvíc mě zatím bavila poslední hra u Mimoně.
Bylo nás osm a tři hráči měli plynové opakovačky s optikou. Měli je nastavené tak, že už přibližně deset metrů od zbraně byl samotný výstřel skoro neslyšitelný.
Najednou to nebylo jen o tom někam běžet a střílet.
Mnohem větší roli hrála taktika, komunikace a postup skupiny terénem. A právě tohle mě na airsoftu začalo bavit možná ještě víc než samotné střílení.
Od zhruba deseti do padesáti let
Překvapilo mě také, jak rozdílní lidé se na airsoftu potkávají.
Na hrách člověk běžně narazí na věkové spektrum přibližně od deseti až po padesát let. Někdo má základní vybavení, jiný se airsoftu věnuje patnáct let a má svoji výstroj i zbraně dotažené do posledního detailu.
A každý to může pojmout trochu jinak.
Někdo hraje hodně útočně, někdo opatrněji, někoho baví technika, jiného taktika a někomu jde hlavně o to strávit den venku s partou lidí.
Bezpečnost a fair play jsou základ
Airsoft samozřejmě není o tom, že se sejde skupina lidí s libovolně výkonnými zbraněmi a začne po sobě střílet.
Ochrana očí je samozřejmost a podle typu hry se používá i další ochranné vybavení. Zbraně se před hrou testují na výkon a musí splňovat pravidla a limity stanovené organizátorem.
Velkou část celé hry navíc drží pohromadě obyčejný fair play.
Když dostanete zásah, přiznáte ho.
Bez toho by celý princip hry příliš dlouho nefungoval.
A proč mě to vlastně baví?
Asi nejvíc proto, že člověk na několik hodin úplně vypne.
Když jste někde v lese, snažíte se zjistit, odkud může přijít protivník, kam se přesunout, jak postupovat s ostatními a ideálně se přitom nenechat trefit, na pracovní telefon nebo e-maily opravdu moc nemyslíte.
Je v tom fyzická aktivita, dost adrenalinu, taktika i spolupráce s ostatními.
A přesně to jsem asi hledal.
Nemám ambici udělat z airsoftu druhou práci ani postupně vlastnit skříň plnou zbraní a vybavení. Chci si zahrát, postupně se zlepšovat a užít si to.
Je to pro mě hlavně ventil. Pár hodin venku, během kterých člověk přemýšlí nad úplně jinými věcmi, vyčistí si hlavu a pak se může vrátit zpátky k práci.
A občas s nějakou tou modřinou navíc.
