AI v realitách: kde končí pomoc a začíná odpovědnost
Umělá inteligence dnes umí v realitách hodně. Dokáže pomoct s textem inzerátu, upravit fotografii, vytvořit virtuální staging, sestříhat video, připravit návrh dokumentu nebo zpracovat velké množství informací.
Čím víc ji ale používáme, tím důležitější je vědět, kde končí pohodlný nástroj a začíná odpovědnost člověka.
Téma jsem v poslední době řešil i v rámci odborného vzdělávání pro realitní makléře. A právě tam mě znovu utvrdilo, že u AI není důležité jen to, co všechno dokáže, ale také kde už její použití může být problematické.
V předchozím článku jsem popsal, jak AI používám při každodenní práci realitního makléře. Tady se chci podívat spíš na druhou stranu celé věci – upravené fotografie, virtuální staging, cizí obsah, dokumenty nebo osobní údaje.
Nejde o právní rozbor ani náhradu právní rady. Spíš o praktický pohled na situace, se kterými se dnes můžeme v realitách potkat.
AI je dobrý sluha, ale špatný pán
Tohle pravidlo podle mě platí úplně stejně u textu, fotografie, videa i dokumentů.
AI může připravit první návrh, pomoct s technickou částí práce nebo celý proces výrazně urychlit.
Neměla by ale nahrazovat vlastní úsudek.
Problém je, že AI dokáže být velmi přesvědčivá i ve chvíli, kdy se mýlí. Výsledek může působit profesionálně a přitom obsahovat chybu nebo něco, co si systém jednoduše domyslel.
Proto pro mě musí poslední kontrola vždy zůstat na člověku.
Když AI začne měnit realitu
U realit je podle mě nejcitlivější práce s fotografiemi a videem.
Běžná úprava jasu, barev nebo kontrastu je něco jiného než situace, kdy začne AI samotnou nemovitost měnit.
Dokáže odstranit předmět, doplnit nábytek, změnit podlahu, upravit výhled z okna nebo vytvořit část prostoru, která na původní fotografii vůbec nebyla.
A právě tady už je potřeba přemýšlet nad tím, co ještě ukazuje skutečnost a co už je pouze její vytvořená varianta.
AI Act obsahuje pravidla transparentnosti mimo jiné pro AI vytvořený nebo upravený obrazový, zvukový či video obsah, který by mohl falešně působit jako autentický nebo pravdivý. Definice deepfake v něm zahrnuje nejen osoby, ale i objekty, místa nebo události. U takového obsahu ukládá v určitých případech povinnost zveřejnit, že byl uměle vytvořen nebo upraven.
Neznamená to, že každá drobná úprava fotografie automaticky spadá do stejné kategorie.
V realitní praxi bych se proto držel jednoduššího pravidla:
Pokud AI mění to, jak nemovitost skutečně vypadá, měl by to divák vědět.
Nejen kvůli předpisům. Především kvůli férové prezentaci.
Virtuální staging podle mě dává smysl. Má ale svoje hranice
Virtuální staging používám a smysl mi dává.
Prázdný pokoj často působí menší a člověk si v něm hůř představí běžné fungování. Doplnění sedačky, postele nebo jídelního stolu může zájemci pomoci pochopit prostor.
Já se u toho snažím držet jednoduchého principu:
Nejdřív ukázat skutečný stav a potom vizualizaci.
Proto například u virtuálního stagingu dávám v prezentaci nejprve původní fotografii tak, jak byla nemovitost nafocena, a až jako další její upravenou variantu.
Kupující tak nemusí přemýšlet, co je skutečnost a co není.
Virtuální staging by podle mě zároveň neměl sloužit k zakrývání vad nebo ke změně samotného technického stavu nemovitosti.
Přidat sedačku je něco jiného než odstranit prasklinu ve zdi, vyměnit poškozenou podlahu nebo změnit okna.
V tu chvíli už totiž nepomáháme představivosti.
Měníme realitu.
Generované video může ukázat prostor, který nikdy neexistoval
Tohle je jeden z důvodů, proč jsem opatrný u videí vytvářených pouze ze statických fotografií nemovitosti.
AI dnes dokáže vzít jednu fotku pokoje a vytvořit dojem pohybu kamery.
Vypadá to efektně.
Jenže když se má kamera podívat někam, kam původní fotografie neviděla, musí si AI chybějící prostor nějak vytvořit.
Výsledkem může být roh místnosti, kus chodby, dveře nebo jiný detail, který ve skutečnosti vypadá jinak – případně vůbec neexistuje.
Pro sociální síť to může být zajímavý efekt.
Pro člověka, který zvažuje koupi několikamilionové nemovitosti, už mi to přijde podstatně citlivější.
Proto dávám u skutečných nemovitostí přednost skutečnému videu.
U developerských projektů je situace jiná
Naopak u projektu, který ještě nestojí, může mít generování obrazu velký smysl.
Stejně tak u návrhu budoucí rekonstrukce.
Tam je od začátku jasné, že neukazujeme současný stav, ale budoucí možnost.
Za důležité považuji hlavně to, aby to bylo pro člověka srozumitelné.
Realita je realita. Vizualizace je vizualizace.
Když se tyhle dvě věci nezačnou vydávat jedna za druhou, může být AI při prezentaci projektu výborným pomocníkem.
To, že AI umí upravit cizí fotografii, neznamená, že ji můžu použít
Další věc, na kterou se podle mě občas zapomíná, jsou autorská práva.
AI dokáže vzít fotografii, grafiku, video nebo text a během chvíle je výrazně předělat.
Technicky.
Z toho ale automaticky nevyplývá, že původní obsah můžu bez dalšího používat ve své reklamě.
Pokud například vezmu fotografii, kterou pořídil někdo jiný, a začnu ji používat pro vlastní propagaci, samotná úprava pomocí AI mi automaticky nedává práva k původnímu dílu.
Stejně bych přistupoval k půdorysům, videím, grafikám nebo textům.
AI podle mě trochu vytváří falešný pocit, že když dokáže něco jednoduše zkopírovat, upravit nebo předělat, je tím vyřešená i otázka práv.
Není.
Technická možnost něco použít a oprávnění to skutečně použít jsou dvě rozdílné věci.
Pozor na to, co do AI nahráváme
Další velké téma jsou dokumenty.
AI je dnes výborná při shrnutí smlouvy, porovnání několika dokumentů nebo hledání konkrétní informace v dlouhém textu.
Používám ji i já.
Jen je potřeba přemýšlet nad tím, co přesně do konkrétního nástroje posíláme.
Kupní smlouva může obsahovat jména, adresy, rodná čísla, informace o financování nebo další osobní údaje.
GDPR dál vyžaduje mimo jiné zákonné a transparentní zpracování, omezení údajů na potřebný rozsah a odpovídající zabezpečení. Použití AI na těchto povinnostech nic nemění.
Proto podle mě nestačí přemýšlet jen:
„Umí mi tohle AI zpracovat?“
Stejně důležitá otázka je:
„Můžu do tohoto konkrétního nástroje tyto údaje vůbec poslat a co se s nimi potom děje?“
U dokumentů obsahujících osobní údaje proto dává smysl tam, kde je to možné, údaje anonymizovat nebo minimalizovat a vědět, jak konkrétní služba s vloženými daty pracuje.
AI vám zvládne napsat smlouvu. To ještě neznamená, že je správně
Tohle považuji za jeden z největších paradoxů současné AI.
Během několika sekund dokáže vytvořit dokument, který vypadá jako smlouva napsaná profesionálem.
Má články, odstavce, právnické formulace a působí velmi seriózně.
A přesto může být špatně.
Může vycházet ze špatného předpokladu, použít neaktuální informaci, přehlédnout konkrétní okolnost obchodu nebo vytvořit ustanovení, které na danou situaci vůbec nesedí.
AI proto může být užitečná při orientaci v dokumentu, při vysvětlování některých pasáží nebo při přípravě pracovního návrhu.
Ale například kupní smlouvu k nemovitosti bych osobně nenechal vzniknout stylem:
„Napiš mi smlouvu na prodej domu za šest milionů.“
Jen proto, že výsledek vypadá právnicky, ještě neznamená, že bych na něj měl bez další kontroly převést nemovitost.
U právních dokumentů pořád raději spoléhám na člověka, který za svoji práci nese profesní odpovědnost.
Odpovědnost zůstává na člověku
Tohle je pro mě hlavní pointa celého tématu.
Když zveřejním upravenou fotografii, předám klientovi chybnou informaci nebo použiju nevhodný dokument, nestačí říct, že mi ho připravila AI.
Nástroj jsem použil já.
Proto pro mě musí zůstat člověk tím, kdo výsledek kontroluje a rozhoduje, jestli je možné ho použít.
Nejde o to AI nepoužívat
Rozhodně nechci, aby z tohohle článku vyplynulo, že je nejlepší AI vůbec nepoužívat.
Byl by to přesný opak toho, co si myslím.
Používám ji téměř denně a v mnoha oblastech mi šetří velké množství času.
Jen čím víc možností dostáváme, tím důležitější je umět mezi nimi rozlišovat.
Něco můžu AI bez obav nechat připravit.
Něco musím zkontrolovat.
A u něčeho je lepší obrátit se na člověka, který danému tématu skutečně rozumí.
Technologie se bude dál rychle zlepšovat. Jedna věc by se ale měnit neměla:
Za to, co klientovi ukazuju, říkám a předkládám, nesu odpovědnost já.
A přesně proto je podle mě AI skvělý pomocník.
Ale pořád jen pomocník.
Text vychází z mé vlastní realitní praxe a poznatků z odborného vzdělávání. Nejde o právní stanovisko ani právní radu. U konkrétní právní situace je vždy vhodné obrátit se na příslušného odborníka.
